Jak integrovat bez rozhraní i bez integrační platformy?

Zkušenost posledních let ukazuje, že řízené předávání XML
dat mezi informačními systémy je po všech stránkách výhodnější alternativou
nejen vůči vytváření integračních rozhraní, ale často i vůči klasické
integrační platformě. Rozhodně je tak tomu v organizacích, kde jsou
zpracovávány relativně malé objemy dat. Tedy organizacích, jako jsou např.
výrobní podniky.

Co se týče integrace informačních systémů, je situace ve
většině výrobních firem velmi podobná. Funguje zde aplikace pro řízení výroby,
účetní systém, potom systém, v němž jsou spravována data o zákaznících,
personalistika, řízení skladů, objednávkový systém a nejspíš i několik dalších.
Možná jsou dvě nebo tři skupiny funkcí pokryty různými moduly stejného systému
(například účetnictví, řízení skladů a schvalování objednávek). Kromě toho je
řada záležitostí řešena v kancelářských programech nebo na papíře. A je téměř
jisté, že v budoucnu budou postupně nasazovány další informační systémy.

ČTYŘI VARIANTY INTEGRACE

Při integraci informačních systémů je možné postupovat v
zásadě čtyřmi způsoby.

Implementace integrační platformy a poté postupné
propojování všech systémů a databází k této integrační platformě. To je řešení
elegantní, nicméně v mnoha případech příliš nákladné, pracné a zdlouhavé.

Uživatelé pochopitelně nehovoří o balících dat, ale třeba o požadavcích na nákup, výkazech nákladů nebo návrhu obchodní nabídky.

Uspořádání typu „špagety“, tedy propojení systémů stylem
„každý s každým“, respektive s téměř každým. To je jednoznačně nejhorší volba.
Vzniká tak uspořádání nepřehledné a náročné na správu. Při téměř každé procesní
změně je zapotřebí do rozhraní zasahovat. Většina podniků, které takové IT
provozuje, si je ostatně nevybrala cíleně. Na začátku bylo nejspíš zapotřebí
vyřešit propojení dvou konkrétních systémů, takže vznikl můstek. Po čase přibyl
další můstek a postupně tak vyrostly ony pověstné špagety, které neuvěřitelně
komplikují provádění každé další změny – a to často i dílčí změny v jednom ze
systémů. Třeba ze zdánlivě jednoduchého upgrade se tak může stát noční můra.

Integraci systémů
vůbec neřešit
a požádat asistentku, aby při řešení některých obchodních
záležitostí přepisovala data z jednoho systému do druhého. Ve velmi malých
firmách to může být dočasně rozumná volba, zvláště pokud je k dispozici
dostatečně ochotná, trpělivá a pečlivá asistentka.

Integrovat jednotlivé systémy pomocí výměny strukturovaných
dat
– XML dat, která dokáží velmi přesně definovat a popsat i velmi složité
datové struktury a  - to je důležité
především – jsou vhodné pro výměnu nejen dat (datum, jméno, číslo součástky
apod.), ale celých dokumentů.

Tato integrace je obzvláště výhodná, pokud existuje potřeba nejen si data mezi systémy vyměňovat, ale zároveň provést jejich doplnění (i manuální) a jejich schválení.

Takové uspořádání lze stručně shrnout tak, že jednotlivé
informační systémy nadále fungují samostatně nad svými databázemi a komunikace
mezi nimi je pokryta přenášením balíků dat ve formátu XML. Oběh XML dat je
centrálně řízen a často obsahuje i schvalovací kroky. Tato integrace je
obzvláště výhodná, pokud existuje potřeba nejen si data mezi systémy vyměňovat,
ale zároveň provést jejich doplnění (i manuální) a jejich schválení,
nemluvě o situaci, kdy mají být schválena data z více systémů najednou…

CO MUSÍ INTEGROVANÉ IT NUTNĚ OBSAHOVAT

K tomu, aby takové uspořádání dobře fungovalo, je zapotřebí
zajistit následující:

Všechny informační systémy v podniku by měly podporovat
formát XML, můžeme říci s určitým zjednodušením. Ve skutečnosti totiž existují
řešení, která vytvoří balíky XML dat ze v zásadě jakéhokoliv formátu (a zajistí
převod i opačným směrem). A je velmi výhodné, když systém podporuje webové
služby (nebo když dodavatel ví, jak si v případě konkrétního informačního systému
poradit).

Nic se nezapisuje dvakrát a není tudíž „příležitost“ vyplnit
stejný údaje pokaždé jinak.  Pokud již
data v některém systému existují, importují se odtamtud. 

Systém, který řídí oběh XML dat mezi informačními systémy.
Měl by fungovat podobně nebo stejně jako nástroje pro oběh dokumentů.  Mělo by být možné nastavit v něm velmi snadno
cestu oběhu a schvalovací pravidla a měl by umožnit centrální přehled o toku
souborů v organizaci.

Klientská aplikace, která XML data zobrazuje tak, aby byla
přístupná uživatelům – tak, aby se jevila jako dokument nebo inteligentní
formulář, do nějž uživatel může doplnit další informace, uložit ve svém
počítači, schválit připojením elektronického podpisu apod. Uživatelé pak
pochopitelně nehovoří o balících dat, ale třeba o požadavcích na nákup,
výkazech nákladů nebo návrhu obchodní nabídky.

K ČEMU JE VŮBEC INTEGRACE

Takové uspořádání je možné zavést v zásadě přes noc a má
řadu výhod, ke kterým se ještě vrátíme. Nejdříve se však vypořádáme s námitkou,
zda se vůbec jedná o skutečnou integraci. 
Což nás vede k otázce, co je vůbec cílem systémové integrace.

Za prvé. Ukončit situaci, kdy uživatel musí pracovat s
několika obrazovkami různých systémů a kopírovat nebo přepisovat data mezi
nimi. 

Za druhé. Zabránit vzniku datových duplicit a především
nekonsistencí. Nemělo by se stávat, že například stejná součástka bude vedena
ve dvou různých informačních systémech a v každém systému jí budou připsány
jiné parametry. Nebo, že pokud jsou náklady na projekt vypočteny podle výkazů
práce, dojdeme k jinému výsledku než podle záznamů z výrobní evidence.

Zmíněné uspořádání vyhovuje oběma požadavkům na 100%.

„Bez integrační platformy se obejdeme. Přenos dat
přes XML soubory je pro nás vhodnější než ODBC rozhraní. Je to dáno tím, že
vykonáváme hodně složitou  a různorodou
činnost, ale nevedeme žádné databáze s miliony záznamů.“

Uživatel pracuje s jediným inteligentním formulářem (neboli
dokumentem nebo balíkem XML dat). Načítání a zapisování dat z a do systémů jsou
automatizovány. Jediná obrazovka, žádná manuální práce.

Nic se nezapisuje dvakrát a není tudíž „příležitost“ vyplnit
stejný údaje pokaždé jinak.  Pokud již
data v některém systému existují, importují se odtamtud.

Jediným omezením tohoto uspořádání je rozsah spravovaných
dat. Například telekomunikační operátor, který vede údaje o milionech zákazníků
a statisících prvků sítě nebo finanční ústav by se s přenosem balíků XML dat
nevystačil.  To však není případ
typického výrobního podniku. „Bez integrační platformy se obejdeme. Přenos dat
přes XML soubory je pro nás vhodnější než ODBC rozhraní. Je to dáno tím, že
vykonáváme hodně složitou  a různorodou
činnost, ale nevedeme žádné databáze s miliony záznamů,“ uvedl například
nedávno pro server bezpapiru.cz šéf IT teplárenského podniku Terea Cheb.

Je relativně snadné zahrnout do informatické integrace i papíry,
respektive údaje do nich zapsané. To je něco, o čem se v tradiční
systémové integraci vůbec neuvažovalo.

INTEGRACE POČÍTAČOVÝCH SYSTÉMŮ A PAPÍRŮ

Nicméně proti jakékoliv jiné alternativě má zase řadu výhod.

Je relativně snadné zahrnout do informatické integrace i
papíry, respektive údaje do nich zapsané. To je něco, o čem se v tradiční
systémové integraci vůbec neuvažovalo. Možná dokonce, že kdybyste se před pár
lety zeptali nějakého konzultanta, zda dokáže integrovat SAP, výrobní aplikaci
a papírové žádanky kolující po stolech, zaťukal by si čelo.

Uspořádání založené na oběhu XML dat to ovšem umožňuje.
Jednoduše tak, že papíry jsou nahrazeny strukturovanými dokumenty vytvářejícími
XML data. V době, kdy většina papírů beztak vzniká tak, že uživatel vytvoří
dokument v počítači a poté jej vytiskne, to pro uživatele neznamená žádnou
citelnou změnu. Buď zadává údaje do formuláře (pak může využívat nápověd,
importů dat a jiných pomůcek, které mu usnadní práci) nebo text připojí k
formuláři jako přílohu. V každém případě vznikají data, která mohou být
předávána, schvalována a autorizována podpisem.

 

 

Do systémů jsou zapisována data nejen formálně správná, ale
také řádně schválená.  Pokud jsou údaje
zadávány přímo do systému, je možné poměrně snadno hlídat logickou správnost.
Ale mnohem obtížnější je zabránit tomu, aby například účetní nechala proplatit
fakturu, která ve skutečnosti nebyla schválena nebo k ní neexistuje řádná
objednávka. V popisovaném uspořádání se data do účetního systému nedostanou,
pokud k nim nebude připojen elektronický podpis schvalujícího manažera.

Je možné velice snadno vymodelovat proces, provést v něm
změny nebo elektronizovat další proces, aniž by si to vyžádalo zásahy do
informačních systémů. Neřeší se tedy otázky bezpečnosti. Není zapotřebí
přidělovat další uživatelská oprávnění. Není zapotřebí testovat, zda změny v
systému nenaruší podporu jiného procesu. Veškeré změny se odehrávají na úrovni
oběhu formulářů  - balíků XML dat.

Lze si velmi
dobře představit situaci, kdy v podniku funguje několik informačních
systémů, z nichž některé jsou propojeny middlewarovou platformou a mezi
všemi těmito
systémy obíhají balíky XML dat.

V budoucnu bude možné nasadit jakýkoliv jiný informační
systém, který podporuje formát XML. Nezáleží na tom, zda bude provozován z
podnikové serverovny nebo z cloudu.

MIDDLEWARE, XML DATA NEBO OBOJÍ

To vše dohromady neznamená úplné zavržení integračních
platforem. Tam, kde je zapotřebí dorovnávat údaje v obrovských databázích, jsou
velmi cenným nástrojem. Navíc se nevylučují s tím, co bylo řečeno. Lze si velmi
dobře představit situaci, kdy v podniku funguje několik informačních systémů, z
nichž některé jsou propojeny middlewarovou platformou a mezi všemi těmito
systémy obíhají balíky XML dat.  A nejen
představit. V některých firmách už takovou architekturu najdete.

Antonín Drahovzal

Autor je ředitelem pro významné zákazníky v Software602

PŘEVZATO Z ČASOPISU IT SYSTEMS

Mohlo by vás zajímat