Josef Vališka: Bez papíru na věčné časy?

Vize krásné digitální budoucnosti plné elegantních elektronických dokumentů šetřících lesní porosty, která se před námi nyní otevírá má nepochybně něco do sebe. Komunikace je jednodušší, rychlejší, práce v kanceláři „odsejpá“ a má řád.… Ale i když to bude vypadat, že se opičím po Petrovi Koubském, který na tomto webu v jednom z předchozích příspěvků bere starý dobrý papír také částečně na milost (letitá zkušenost mne ostatně stejně naučila, že dříve či později obvykle na jeho slova dojde), také se za něj trochu přimlouvám.

V kancelářské praxi je digitalizace nepochybně dobrá věc. Ušetří spoustu místa a díky věcem, jako jsou třeba standardizované inteligentní formuláře nepochybně i mnoho starostí. Papír si prostě nedokáže pohlídat, zda ho vypisujete správně, což je pro lidi jako jsem já ideální věc. Papírová faktura či dokument v dopisní obálce poputuje rozhodně déle než e-mail nebo PDFko, který má příjemce pár sekund poté, co odklepnete klávesu „Enter“, a o pevném disku či stojánku se stříbřitými placičkami místo skříní plných naštosovaných šanonů ani nemluvě.

Na druhou stranu nás „počítačový svět“ orientovaný na rychlost a efektivitu trochu odnaučuje přemýšlet. Hodně věcí (hlavně těch standardizovanějších) se děje jaksi automaticky, třeba formou přednastavené šablony či e-mailu, kde místo „nehodící se škrtněte“ stačí Ctrl+C, Ctrl+V a lup, je to tam, zatímco na papíru člověk více vážil slova, která mu svěří. Pro něco je prostě vhodnější virtuální forma v podobě bitů a bajtů, nyní už koneckonců díky digitálnímu podpisu a nejrůznějším certifikátům rovnocenná lejstru s magickým kulatým razítkem, na něco bude i dál lepší papírová klasika.

A tak jako svět není úplně striktně rozdělen na černou a bílou, na dobro a zlo, i tady bude spíše hlavní najít tu správnou rovnováhu a hlavně naučit se s ní správně zacházet – skvělé elektronické dokumenty, které si „pro jistotu“ vytiskneme v pár kopiích na papír asi nebude to pravé ořechové. Takže i pro všechny ty báječné nové věci v podobě digitální kanceláře by možná nebyl od věci nějaký „návod k použití“. Jenže ať si – jak se praví v jedné hezké scénce – kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá, ono to úplně bez papíru přece jen nepůjde. A i pár A-čtyřek  v aktovce, byť zdánlivý přežitek může být nad sebelepší powerpointový či excelový zázrak. Zní to sice možná kacířsky, ale zkuste si domyslet, na co vám bude i nejmodernější mobil, bezdrátový netbook, tablet či blackberry, když na vás mimo dosah civilizačních vymožeností přijde ta kritická chvíle nutící vyhledat klidné ústraní kam chodil už i c. a k. mocnář pěšky…