Ing. Aleš Kučera je generálním ředitelem pro Českou republiku a Slovensko ve společnosti Novell. V této roli je odpovědný za hledání obchodních příležitostí, formulace vizí a strategické plánování k jejich naplňování. Společnosti Software602 a Novell spojuje na českém trhu úzké partnerství - od některých společných marketingových aktivit až po realizaci projektů.
Software602 je partnerem Novellu po celou dobu, co zde působíte, tedy už více než 10 let. Zkuste zavzpomínat, jak se to partnerství vyvíjelo?
Na to zavzpomínám rád. Vždycky jsme chtěli spolupracovat a vždycky jsme si mysleli, že by spojením těch firem mohla vzniknout nějaká zajímavá přidaná hodnota pro zákazníka. Ale dobrých 10 let to nešlo. Ať jsme zkusili cokoliv, vždycky se ukázalo, že je někde nějaká chyba. Upřímně řečeno, vlastně ani pořádně nevím, co nás vedlo k takové neomezené trpělivosti. Ale zkoušeli jsme to znovu a znovu, až jsme našli něco, co pro zákazníky skutečně přidanou hodnotu představuje. Nedá se to popsat v pár větách, ale čtenáři asi vědí, že to spočívá ve spojení našeho Identity Managementu a formulářových technologií od 602. Zabralo nám určitou dobu, než jsme přesně zjistili, kde se naše nabídky potkávají. A musím říci, že si vážím i ze strany Software602 trpělivosti a úsilí vynaloženého na to, aby se zjistilo, jak to všechno pasuje dohromady.
V jednom dřívějším rozhovoru jste uvedl, že si na Software602 vážíte zejména toho, že je na ně spolehnutí. Platí to ještě?
Samozřejmě! Tohle u Software602 vidím jako charakteristickou vlastnost. Jde to až na personální úroveň. Pro lidi, kteří tam pracují, je věcí osobní cti a firemní cti, že když něco slíbili, tak to dodají v té podobě a čase, jaký slíbili. Když je to takhle, potom je pro vás takový partner skutečně důvěryhodný – v tom smyslu, že je skutečně hoden vaší důvěry. To je pro mne velice důležité.
Předpokládáte, že Novell někdy využije technologii Software602 i mimo Českou republiku?
Novell a Software602 tady v České republice něco společně vytvářejí a inteligentní formuláře 602XML v tom určitě hrají důležitou roli. Pokud budeme úspěšní, není důvod, proč tu technologii nenasadit i jinde. Technologie není vázána na určité teritorium. Ale záleží to pochopitelně na tom, zda budeme mít zákazníka, který bude mentálně schopen tu technologii využít, to znamená, že bude mít skutečně vážný zájem elektronizovat oběh dokumentů.
Před několika lety se manažer jedné korporace vyjádřil v tom smyslu, že i když je Software602 šikovná firma, nikdy nemůže dosáhnout kritické masy srovnatelné s nadnárodními korporacemi, a že by tudíž majitelům doporučil firmu prodat. Co byste jim poradil vy?
Za prvé nevím, proč by mělo jejich ambicí stát se obrovskou organizací. Menší firmy se přece prosazují tím, že jsou flexibilní, velké firmy se prosazují větším výtlakem a setrvačností. Nemůžeme říct, že jedno je lepší a to druhé horší.
A pak je tu otázka, proč vůbec firmu prodávat. Tady připomenu několik let starou historku z automobilového průmyslu. Ford, který na tom byl tehdy podstatně lépe než dnes, chtěl koupit BMW. Oslovil tedy Quandtovu nadaci, která je držitelem rozhodujícího balíku akcií. A představitelé nadace odpověděli něco přibližně v tom smyslu, my chceme vyrábět automobily. Kdybychom vám prodali BMW, měli bychom x miliard dolarů, ale co bychom s nimi dělali? Nejspíš bychom založili další automobilku. Tak proč bychom se vzdávali tak skvělého brandu, jako je BMW? Je to samozřejmě věc vlastníků Software602, ale kdybych já byl na jejich místě, neprodával bych. Myslím, že záměr vlastníků je vybudovat větší firmu a že prostor pro to je.
Jak se díváte na současnou vlnu českého eGovernmentu?
Myslím, že je to kulturní záležitost. Před pár dny mne neskutečně vytočil článek pana Nápravníka v Lidových novinách, který tvrdí, že datové schránky ohrožují stát. Mimochodem, je pozoruhodné, kdo všichni se označují jako odborníci a počítačoví experti a využívají toho renomé, které si sami vytvořili, v televizi a tisku. Na ten článek reagoval Ivan Straka (dlouholetý IT novinář, redaktor Softwarových novin) a vyjádřil přesně to, co si myslím. „Někteří odborníci tvrdí, že datové schránky se neměly zavádět, protože nejsou dost zabezpečené. Máme prý počkat, jako jinde, na zkušenosti ostatních. Jiní zase konstatují, že neprozíravě děláme něco, co nikde ve světě nedělají. Tato česká malost a připosranost mě vytáčí. Když čekáme, je to špatně, když jsme první, taky.“
A právě to je ta kulturní záležitost. Kdybychom poslouchali ty, kteří tvrdí, ať nic neděláme, dokud to nebude dokonale zabezpečené, nikdy bychom se nepohnuli dopředu. Svět se skládá z těch lidí, které Ivan Straka označuje jako „připosrance“ a z takových lidí jako Karl Benz nebo Fernando Magallanes. Tahle země měla to štěstí, že se v tom správném okamžiku objevil takový člověk, jakým je Zdeněk Zajíček. A měla štěstí i v tom, že se současné vedení ministerstva rozhodlo dotáhnout běžící projekty do konce a že tomu věnuje potřebnou námahu a energii. To je něco, co vůbec není samozřejmé. Za tento pragmatický postoj si pana ministra Peciny velice vážím.
Jako je tomu s Czech POINTem?
Ano. Dneska si většina lidí nedovede vůbec představit, že by tu Czech POINT nebyl. Jsou úřady, které ruší oddělení, které tu agendu dělaly papírovým způsobem. Přitom papírové zpracování je pořád ještě legitimní možnost. Můžete si zajet na Pankrác a papírově si zažádat o výpis z rejstříku trestů. Nebo takovou žádost podat na místním úřadě a tři týdny čekat. Ale není nikdo, kdo by o to stál. Když přijdete na úřad a chcete to řešit, tak vás rovnou pošlou na Czech POINT. Úplně stejně to bude za dva roky vypadat s datovými schránkami. Lidé si prostě nebudou umět představit, že by to dělali jinak.
A pokud se to podaří, pak máme reálnou šanci, že se jako země posuneme dopředu. To spoustě lidí ještě nedochází. Ale vezměte si jen takový proces, jako je fakturace. Když se fakturace urychlí v průměru o jeden či dva dny, umíte si představit, co to bude znamenat z pohledu celé ekonomiky za rok? Že se tím víckrát otočí peníze? To je srovnatelné, jako byste řekl, že rok bude mít 20 pracovních dnů navíc. To nás posune neuvěřitelným způsobem napřed.
Jak dopadá český eGovernment v mezinárodním srovnání?
Czech POINT je naprosto unikátní věc. Něco takového se v žádném státě zatím nevyskytuje. Naopak spousta zemí se po nás vyloženě dívá a přemýšlí, zda by neměli něco podobného udělat.
Projekty podobné datovým schránkám jinde existují, ale asi nikde to nedotáhli srovnatelně daleko. Ve Friedrichshafenu to pilotují a zatím se jim to moc nedaří. To, že jsme tady všichni tak říkajíc skočili do vody, je možné vnímat jako to auto od Karla Benze, které už stojí. Ještě kolem něj běhá člověk s červeným praporkem, spousta z nás vlastně neví, co s tím, ale už je tu ta změna, která způsobí, že za dva roky bude republika úplně jinde. Zvýší se konkurenceschopnost a já jsem přesvědčený, že potom budou přicházet lidé z různých jiných zemí a budou se ptát, jak je možné, že tento stát dosáhnul, čeho dosáhnul.
Co ale s těmi, kdo nejsou počítačově dost vyspělí, aby se v elektronických nástrojích dokázali orientovat? Co různí řemeslníci a další, kteří s počítačem nepracují a možná ani nejsou schopni se to naučit. Nemělo by se brát na takové lidi a podniky víc ohledů a zpomalit to pro ně?
Tak tohle jsme slyšeli milionkrát. Vyprávění o nějakém hypotetickém malém s.r.o., kde prý nemají počítač a nemohou se dostat do své datové schránky. Myslím, že pisatelé těchto myšlenek národ strašně podceňují. Jsem schopen si představit firmu, která je s.r.o., má nějaké počítače a tuhle agendu na počítači prostě dělat nechce. Tomu rozumím. Ale argument, že někdo počítač nemá, to není těžké vyvrátit. Vždyť té firmě někdo dělá účetnictví! Protože je to s.r.o., musí to být ze zákona podvojné účetnictví. A ukažte mi někoho, kdo dělá podvojné účetnictví a nevede ho na počítači. Takže pokud se skutečně najde ta firmička bez jediného počítače, ať její jednatel udělá jedinou jednoduchou věc. Ať si vyzvedne obálku s přístupovými údaji do datové schránky, donese je své účetní a udělá z ní pověřenou osobu. Notifikace mu budou chodit na mobil a zprávy mu bude vyzvedávat účetní. Jestli je pro něj dost důvěryhodná, aby jí svěřoval všechny finanční informace, může mu vyzvedávat taky datové zprávy od finančního nebo živnostenského úřadu.
A co se týče těch firem, jejichž jednatelé si nevyzvedli přístupové údaje… já se ptám, co je to za firmy? Jestliže je firma, která tady vlastní majetek a majitelem je kdosi nedosažitelný někde v zahraničí, není něco špatně? Platí ta firma vůbec daně? Kdo je skutečným vlastníkem toho majetku, který je na tu firmu napsán? Jestli slyšíme, že takových firem jsou desetitisíce, pak něco není v pořádku. To je přesně to, co už před delší dobou říkal Zdeněk Zajíček a nikdo to nebral dost vážně. Že datové schránky způsobí, že se tady udělá pořádek. A nepochybně je tu spousta lidí, kteří chtějí, aby tady pořádek nebyl. Právě proto je důležité, že se povedlo dostat věci tak daleko.
Verze pro tisk
